Kurzy pro tchýně

Vešla jsem ve chvíli, kdy u ranní kávy kolegyně probíraly evergreen všech věků, společenství, ras , národů - své tchýně. Nic nezajímavě nového do okamžiku, kdy si jedna povzdechla " jaká bude jednou tchýně ze mě?" A tak jsme dospěly k názoru, že jako je třeba výchovy k rodičovství, měly bychom se my, ke své rodině odpovědné ženy, nejpozději od 35ti let povinně účastnit kurzů pro budoucí tchýně.  

Anebo rovnou všechny ženy. I ty jejichž synové žijí s partnery. "Tchýně jako tchýně, jedno, jestli máš od kluka snachu, nebo zeťáka! Sice nemůžeš kafrat do výchovy dětí, ale můžeš jim hlídat, rozmazlovat a kazit psa!" vtáhly přítomné ženy do diskuze opravdu každou přítomnou.

A tak začaly padat návrhy na délku, formu a  obsah tchýního vzdělávání...

Zpočátku sarkasticky humorné návrhy na přednášky v kurzu Za tchýni zlejší :" Jak od mladých zdrhnu, hned si s chutí zdrbnu" - probírající rychlost šíření informací ústním podáním, zdokonalující lidovou slovesnost aneb zlo na každý den.

"Jak vytočit snachu do pěti vteřin" seznam frází, které zaručeně způsobí snaše tsunami v krevním řečišti, například nenápadná větička: "Tak tohle, tohle si u babičky nedovolí!"

Až se náš hovor stočil k tomu, že se každá dušujeme a toužíme potom být tchýní hodnou, kamarádskou, milující a přející. Že knih, publikací a přednášek a sdružení "tchýní" je poskrovnu. Že to vlastně vůbec není špatný nápad, tchýní univerzita - a nemusí být ani třetího věku.. Jak předávat zkušenosti, recepty , vnoučata ...jak neurážet a se neurážet...jak respektovat a být respektována....jak se naučit si říkat, než marně očekávat, že ty mladí přece pochopí a dojde jim to samo... umění smířit se s tím, když realita je jiná, než naše představy

( když si místo Mařenky od vedle, kterou mám vyhlídnutou už od školky, ten můj Jarda přivede nějaké to NĚCO!!!! )

Až se domluvíme, jestli "Za tchýni snesitelnější " bude hnutí, sdružení, nebo edukace školská či zdravotnická, začneme sepisovat žádost o grant.....